První část četby na pokračování 13. 2. 2010 v 18:30 na Českém rozhlase 3 Vltava

Dovoluji si Vás tímto pozvat na „velice anglickou“ novelu od známého spisovatele, dramatika a básníka Oscara Wilda. Odpočiňte si na vlnách rádia a zaposlouchejte se do skvělého příběhu. Portrét pana W. H. se snaží rozluštit Shakespearovu záhadu Sonetů, které byly věnovány tajemnému panu W. H. Kdo byl tajemným panem W. H.? To se možná dozvíte již 13. 2. 2010 v 18:30 na Českém rozhlase 3 Vltava.

Oscar Wilde – jeho celé jméno zní Oscar Fingal O´Flahertie Wills Wilde (ale kdo by si ho v dnešní době zapamatoval, že?:) Narodil se 16. října 1854 v Dublinu a zemřel 30. listopadu 1900 v Paříži. Byl básník, dramatik, prozaik a esejista, který působil v Anglii. Jeho otec William byl očním a ušním chirurgem, jeho matka byla úspěšnou spisovatelkou. Dá se usuzovat, že lásku k psaní zdědil právě po ní. Oscar studoval klasickou filologii v Dublinu a na Oxfordu.  Zde začal psát svá první díla. Dá se říct, že celý jeho život byl svobodný, nevázaný. Neohlížel se na vysokou anglickou společnost, neslučoval se s ní. Žil si svým poklidným životem a bylo mu víceméně jedno, co si o něj okolí myslí. (Takový postoj bychom možná občas v dnešní době měli zaujmout i my) 29. května 1884 se oženil s Constance Lloydovou. Jelikož měla velké jmění, od té doby si manželé žili v přepychu a luxusu. Následně spolu vychovali dva syny – Cyrila a Vyvyana. O Oscarovi bylo známo, že se o své syny staral a byl skvělým a milujícím otcem. O to víc všechny zasáhla zpráva o homosexualitě Oscara. V té době byla samozřejmě ilegální, a proto byl následně odsouzen k dvěma rokům tvrdých nucených prací. Žena se od něj odvrátila a změnila svým synům příjmením. S Wildem nechtěla mít již nic společného.

Syn Cyril byl zabit v první světové válce a Vyvyan se stal spisovatelem publikující své paměti. Když se Oscar Wilde vrátil z nucených prací, změnil si své jméno na Sebastiana Melmotha, potuloval se po Paříži, kde následně v neskutečné bídě zemřel. Skolila jej meningitida. Žena ani syn mu na pohřeb nepřišli. U hrobu se objevili tři jeho přátelé, z nichž jeden zaplatil výdaje za pohřbení tohoto úžasného člověka... A tak skončil příběh Oscara Wilda – skvělého člověka a milujícího otce, kterému vzali všechno předsudky a nesmyslné zákony. Vzpomeňme si na něj, alespoň u záhady Shakespearových Sonetů v příběhu Portrét pana W. H.

Portrét pana W. H. je považován za nevětší literární záhadu všech dob. Komu věnoval William Shakespeare své sonety? Mluví se o nějakém tajemném panu W. H., kterého se snaží vypátrat právě Oscar Wilde ve svém díle. První výtisk byl vydán v roce 1889 v Londýně. Část díla byla otisknuta v časopise Blackwood´s Magazine. Dílo se zrodilo z debat, které spolu vedli Oscar Wilde a jeho přítel Robert Ross. Kniha nebyla přijata ani kritikou, ani ostatními. Lidé brali diskuzi o tajemném panu W. H. jako provokaci a znevážení Williama Shakespeara.  Oscar své dílo ještě přepracoval a snažil se o jeho vydání. Ovšem vydavatelé měli strach. Strach z toho, že by utrpěli na svém dobrém jméně, kdyby vydali knihu, která diskutuje o tak veleváženém umělci, jakým Shakespeare bezesporu byl. Když byl následně Wilde odsouzen k nuceným pracím, jeho rukopis se záhadně ztratil. Byl nalezen o několik let později – konkrétně v roce 1920 a to v USA. Nikdo do dnes netuší, jakým způsobem se tam ocitl. Kniha, v níž Wilde odkrývá záhadnou identitu jistého pana W. H. kterému byly Sonety věnovány, je na pomezí zábavné literární detektivky a seriózní vědecké eseje. Zalíbení v knize najde určitě každý. Wilde objasňuje záhadu kolem věnování Sonetů s lehkostí a upozorňuje čtenáře na to, jak tenký je led mezi skutečností a fikcí. A mezi námi – takto tomu bývá i v samotném životě. Portér pana W. H. je strhujícím příběhem, který se zalíbí všem nadšeným čtenářům detektivek, ale i všem, kteří milují samotného Shakespeara a jeho Sonety. Vydání knihy se bohužel Wilde nedožil. Vy si jeho příběh však můžete poslechnout 13. 2. 2010 v 18:30 na Českém rozhlase 3 Vltava! Slibuji Vám strhující literární zážitek a věřím, že si uvědomíte známé přísloví – Není všechno zlato, co se třpytí...